Magnificat
Johann Sebastian Bach (1685―1750)
Magnificat in D BWV 243
Magnificat | chorus
Et exultavit | soprán
Quia respexit | soprán
Omnes generationes | chorus
Quia fecit | bas
Et misericordia | duet alt, tenor
Fecit potentiam | chorus
Deposuit potentes | tenor
Esurientes | alt
Suscepit Israel | trio soprán I, soprán II, alt
Sicut locutus est | chorus
Gloria Patri | chorus
Sicut erat | chorus
Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704
Václav Luks | dirigent
Annenkirche, Drážďany
Koncert vznikl ve spolupráci s Annenkirche.
Zvláštní poděkování Günterovi & Ute Seidel
Tereza Zimková, Lucia Caihuela | soprán
Kamila Mazalová, Aneta Petrasová | alt
Ondřej Holub | tenor
Tomáš Šelc | bas
Collegium 1704
koncertní mistr | Helena Zemanová
violino I | Markéta Knittlová, Petra Ščevková, Jan Hádek
violino II | Simona Tydlitátová, Eleanora Machová, Martina Kuncl Štillerová
viola | Dagmar Valentová, Julia Kreichbaum, František Kuncl
violoncello | Libor Mašek, Hana Fleková
kontrabas | Luděk Braný
varhany | Pablo Kornfeld
flétna | Julie Braná, Lucie Dušková
hoboj | Katharina Andres, Petra Ambrosi
trubka | Hans-Martin Rux, Astrid Brachtendorf, Marc Deml
tympány | Daniel Schäbe
Collegium Vocale 1704
soprán I | Tereza Zimková, Helena Hozová, Kamila Zbořilová
soprán II Lucia Caihuela, Pavla Radostová, Marta Fadljevičová
alt | Kamila Mazalová, Aneta Petrasová, Daniela Čermáková
tenor | Ondřej Holub, Filip Dámec, Čeněk Svoboda, Krzysztof Mroziński
bas | Tomáš Šelc, Lukáš Zeman, Martin Vacula, Michał Dembiński
Johann Sebastian Bach
zhudebnil biblický chvalozpěv Magnificat nedlouho poté, co se v roce 1723 ujal postu kantora u svatého Tomáše. V Lipsku tvořila modlitba Magnificat pravidelnou součást bohoslužeb a o běžných nedělích se zpívala německy, avšak při významných svátcích, zejména o těch mariánských jako Zvěstování a Navštívení Panny Marie či Uvedení Páně do chrámu, se uváděla latinsky.
Jde o vůbec první velkou liturgickou skladbu, v níž Bach vycházel z latinského a nikoliv německého textu, čímž do jisté míry setřel rozdíly mezi katolickou a protestantskou tradicí. Stejný neobvyklý postup následně zopakoval ještě ve slavné Mši h-moll. Někdy kolem roku 1733, nejspíš u příležitosti svátku Navštívení Panny Marie, pak připravil novou verzi Magnificat transponovanou z původní tóniny Es dur do D dur (BWV 243), aby mohly být v orchestru využity trubky, které se v Sasku obvykle ladily právě do této tóniny.
Text chvalozpěvu pochází z Lukášova evangelia a zachycuje promluvu Panny Marie, která se, již těhotná, setkává se svatou Alžbětou, rovněž v požehnaném stavu. Při setkání se v Alžbětině lůně pohne dítě, budoucí Jan Křtitel, a Alžběta vzdává Marii úctu (základ modlitby „Zdrávas, Maria“). Marie odpovídá chvalozpěvem velebícím Boží moc a jeho velké skutky. Tato pasáž vešla ve známost jako Magnificat („Velebí má duše Hospodina“). Text tedy navozuje radostnou a vznešenou atmosféru, která je v Bachově pojetí patrná od samotného počátku.
Bachovo zhudebnění předepisuje pět partů (dva soprány, alt, tenor a bas) a barokní orchestr s trubkou a tympány. Expresivní skladba sestává z dvanácti poměrně krátkých částí a Bach v ní hudebními prostředky dovedně ilustruje význam biblického textu: za povšimnutí stojí například volba žesťových nástrojů pro pasáže představující Hospodina coby vítězného bojovníka, překvapivé užití téměř kompletního ansámblu pro zvolání „Omnesgenerationes“ (Všechna pokolení), které vpadne do meditativního sopránového sóla, nebo energická a razantní fuga pro verš „Fecitpotentiam in brachiosuo“ (Prokázal sílu svým ramenem).
K nejzdařilejším částem skladby patří bezesporu meditativní árie „Quiarespexit“, v níž první soprán doprovází obligátní „milostný hoboj“ (oboed’amore), tedy druh hoboje laděný v A, který se vyznačuje jemnějším, altovým zvukem. Americký hudební kritik Michael Steinberg podotýká, že hlas a nástroj se zde napřed o materiál dělí v „kontemplativním duetu“ a následně hlas přechází do prostšího, deklamatorního stylu. V podobném duchu se nese i „Esurientes“, líbezná árie pro alt a dvě obligátní flétny.
Navzdory tomu, že jde o poměrně rané dílo a v Bachově tvorbě o raritu z hlediska zvoleného jazyka, se Magnificat stalo jednou z Bachových nejoblíbenějších skladeb vůbec, o čemž svědčí i velké množství nahrávek a četnost koncertních provedení.
J. S. Bach: Magnificat in D BWV 243
Magnificat | Choir
Magnificat anima mea Dominum.
Má duše velebí Hospodina.
Et exsultavit | Soprano
Et exsultavit spiritus meus in Deo salutari meo.
a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli.
Quia respexit | Soprano
Quia respexit humilitatem ancillae suae; ecce enim ex hoc beatam me dicent.
neboť si všiml ponížení své služebnice.
Hle, od nynějška všechna pokolení
Omnes generationes | Choir
Omnes generationes.
budou vyprávět o mé blaženosti,
Quia fecit | Bass
Quia fecit mihi magna qui potens est,
et sanctum nomen eius.
neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný.
Jeho jméno je svaté
Et misericordia | Duet Alto, Tenor
Et misericordia a progenie in progenies timentibus eum.
a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí,
trvá od pokolení do pokolení.
Fecit potentiam | Choir
Fecit potentiam in brachio suo, dispersit superbos
mente cordis sui.
Svou paží dokázal moc, rozehnal ty,
kdo mají v srdci pyšné myšlenky.
Deposuit potentes | Tenor
Deposuit potentes de sede et exaltavit humiles.
Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil.
Esurientes | Alto
Esurientes implevit bonis et divites dimisit inanes.
Hladové nasytil dobrými věcmi
a bohaté propustil s prázdnou.
Suscepit Israel | Trio Soprano I, Soprano II, Alto
Suscepit Israel puerum suum recordatus misericordiae suae.
Ujal se Izraele, svého služebníka,
pamatoval na milosrdenství,
Sicut locutus est | Choir
Sicut locutus est ad patres nostros,
Abraham et semini eius in saecula.
jak zaslíbil našim otcům,
vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.
Gloria Patri | Choir
Gloria Patri, gloria Filio, gloria et Spiritui Sancto!
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,
Sicut erat | Choir
Sicut erat in principio et nunc et semper
et in saecula saeculorum.
Amen.
jako byla na počátku, i nyní i vždycky
a na věky věků.
Amen.