Zeyerova dramatická báseň patří k nejkrásnějším příběhům lásky, které české jeviště zná. Klasické pohádkové motivy se snoubí s mytologickými odkazy, bravurně skloubenými obrazivým jazykem. Radúz a Mahulena ze znepřátelených království překonávají pro svou lásku nejen nástrahy osudu, ale i kouzla královny Runy, spalované nenávistí. Zeyer dal své hře podtitul „Slovenská pohádka o čtyřech jednáních“ a do vínku kouzelný prolog „Jsem pohádka. Kdo se mnou půjde, povedu jej do modrých krajů báje...“ Kromě slovenských pověstí a pohádek vycházel i z indického dramatu Šakuntalá básníka Kálidásy. Vytvořil neobyčejně působivé dílo, jehož hlavním těžištěm je síla slova, umocněná bohatou symbolikou barev a přírodních živlů.

Orchestr: Collegium 1704
Dirigent: Václav Luks