Responsoria pro tři hlavní dny Svatého týdne Jana Dismase Zelenky tvoří ucelenou sbírku s texty převzatými z takzvané denní modlitby církve (liturgie hodin, modlitba breviáře), které jsou latinsky kolektivně označovány jako divinum officium. Latinský výraz officium znamená „povinnost“ nebo „závazek“. Od čtvrtého století našeho letopočtu se zejména v diecézních městech a klášterech rozvinula liturgie hodin a mše do své pevné podoby a mniši a duchovní byli povinni tyto texty recitovat ve stanovenou denní dobu. Inspirací pro tyto společné a oficiálně kodifikované modlitby byl starozákonní judaismus. Rozsáhlý a různorodý soubor textů různých forem a žánrů se vyvíjel po mnoho staletí až do současnosti, kdy byly modlitby pečlivě rozřazeny podle jednotlivých dní církevního roku. Tyto modlitby rozdělují čas a naplňují jej, dodávají mu obsah a rytmus a přetvářejí světský čas na čas posvátný.

Jakou roli hrálo matutinum v hudebním životě u sasko-polského dvora v Drážďanech během Svatého týdne? Změna vyznání Augusta Silného v roce 1697 vyloučila přirozenou tradici tohoto typu bohoslužby a zřízení katolické dvorní kaple v přestavěné budově opery (1708) a zavedení vhodné církevní hudby pokračovaly i přes velké úsilí pouze s obtížemi. Zpočátku bylo možné matutinum provádět pouze ve formě chorálu, jednohlasého zpěvu bez doprovodu. Po svatbě saského korunního prince s vévodkyní Marií Josefou se hudba dvorské kaple od roku 1721 intenzivněji zapojovala do struktury bohoslužeb. Překvapivě to nebyl dvorní hudební ředitel Johann David Heinichen (1683-1729), kdo během Svatého týdne v roce 1722 obdržel provizi za zkomponování hudby pro matutinum, nýbrž kontrabasista Jan Dismas Zelenka (1679-1745).

Zelenka přišel na saský dvůr z Prahy v roce 1710 a poté požíval výsad studijního pobytu ve Vídni u císařského dvorního kapelníka Johanna Josepha Fuxe (1660-1741). Tento pobyt byl financován drážďanským dvorem. Po návratu do Drážďan se Zelenka zpočátku vrátil ke své původní pozici kontrabasisty a byl stále více pověřen vedením hudebních směrů bohoslužeb po boku dvorního hudebního ředitele a „skladatele italské hudby“ Giovanni Alberto Ristori (1692-1753). Nabídka zkomponovat hudbu pro matutinum pro Svatý týden pravděpodobně přišla přímo od samotné Marie Josefy Habsburské, která tyto zvyklosti znala z vídeňského dvora. Právě ona tak poskytla první impuls, který vedl k následnému rozvoji hudební činnosti u drážďanského dvora. Zelenka v roce 1722 zkomponoval soubor šesti skladeb Lamentationes Jeremiae Prophetae ZWV 53 a zároveň začal pracovat na responsoriích, Responsoria pro hebdomada sancta ZWV 55, tento cyklus byl však dokončen až v následujícím roce.

Responsoria pro hebdomada sancta patří k Zelenkovým nejdůležitějším skladbám a stala se synonymem jeho mistrovství v oblasti kontrapunktu. Byla předmětem zájmu Zelenkových současníků i po jeho smrti a skladatel sám jim zjevně přikládal mimořádný význam. Propojení textu a hudby zde vyniká naléhavostí a hloubkou výrazu, pro něž bychom jen stěží hledali v barokní hudbě paralelu.