Jakub Kroužecký | KroMo Brandýs (Firemní mecenášský klub)

Je mi bezmála padesát let a prakticky celý svůj pracovní život jsem živnostníkem. Žiji na malém městě a provozuji obchůdek a půjčovnu s nářadím. Sny o milionech jsem dávno zapudil a jsem rád za vlastní, i když malou, živnost, kterou jsem založil na slušném jednání a dobrých vztazích se zákazníky. Nejsem znalcem vážné hudby, od raného mládí jsem zapáleným fanouškem britské legendární kapely Depeche Mode. Mám všechna jejich alba. Collegium 1704 jsem objevil poměrně nedávno. Naladil jsem Vltavu a zachytil tam rozhovor s jakýmsi Václavem Luksem, který zasvěceně hovořil o Janu Dismasi Zelenkovi. Slyšel jsem Václava Lukse, slyšel jsem Zelenku v podání Collegia 1704 a… má duše se povznesla. Brzy poté jsem navštívil kancelář Collegia 1704 a zakoupil tam svých prvních pár CD i lístky na první koncert do Rudolfina. Pak následovala další CD, další koncerty a další přívaly emocí. Došlo mi, že tento typ kultury chci podporovat, protože mi přináší radost a povznášející pocit v dnešním podivném světě. Stal jsem se hrdým mecenášem. Členství v mecenášském klubu mi přineslo ovoce ještě na další úrovni (vedle naprosto nevšedních emocionálních zážitků na koncertech), a to v podobě mecenášských setkání. Nabídlo mi šanci najít snad i přátelství s lidmi výjimečného ducha, schopností, povah a znalostí. Naposledy jsme prožili víkend naplněný skvělou náladou a senzačním vínem s rodinou Michlovských (naslouchat Lence Michlovské a jejím příběhům o vínu navodí podobné pocity jako poslech Bachova „Air“). Podpora Collegia 1704? Jednoduše pro ten pocit.