Georg Friedrich Händel zkomponoval Vodní hudbu roku 1717, tedy nedlouho po svém příchodu do Londýna. Je fascinující, jak se rychle dokázal adaptovat na vkus londýnského publika a spojit anglickou tradici s italskými a francouzskými vlivy. Na jedné straně slyšíme v hudbě psané pro provedení pod širým nebem na Temži nepřeslechnutelný vliv Henryho Purcella. Současně zde Händel uplatnil svoji bezbřehou fantazii tvůrce, který už měl v té době za sebou závratný úspěch v Itálii a byl velmi dobře obeznámen s aktuálním hudebním děním v Evropě.

Hudba ke královskému ohňostroji stojí na opačném konci Händelovy kariéry v Londýně a vznikla na sklonku skladatelova života, v roce 1749. Byt‘ obě díla dělí od sebe více než 30 let, vznikla za zcela odlišných okolností a autor je komponoval ve zcela odlišné životní situaci, překypují invenčním hudebním materiálem, vyzařujícím životní radost. Jejich provedení je nesmírným potěšením jak pro interprety, tak pro posluchače.